Zažij.to - Velká cesta do Jižní Ameriky

Vojta jako malý doma říkal, že pojede do Jižní Ameriky. Ľubka zase ve školní lavici snila o tom, že na vlastní oči uvidí Andy. A teď nás čeká výprava prozatím největší až velkolepá. V létě jsme se vzali, ale hypotéku odložili na neurčito. V práci mají na stole naše výpovědi a dvacet let starý Golfík Láďa už pluje lodí. Čeká nás cesta Jižní Amerikou. Zažijte to s námi a s LOAPEM!

Fitz Roy_7

SBALIT SI VĚCI NA SEDM MĚSÍCŮ = NOČNÍ MŮRA

Sbalit se na sedm měsíců a vlastně tři roční období do jedné krosny bylo těžší, než jsme si mysleli. Pořádná softshellová bunda Loap LUSIDAS a fleecka, abychom v horách neumrzli a už je plná půlka batohu. Ještě že máme snad všechno v odlehčené verzi a jsme vybaveni prostornými krosnami SAULO 65 od Loapu, které mají objem 65 litrů. Vůbec si nedokážeme představit, jak vypadaly zavazadla cestovatelů v době, kdy neexistovalo žádné funkční oblečení, skládací nádoby a miniatury předmětů denní potřeby.

Punta Tombo_2

 PRVNÍ KOMPLIKACE, A TO JSME JEŠTĚ NEVZLÉTLI

Nadšení, že konečně přišel den odletu a naše velká cesta opravdu začala, rychle zmrazily aerolinky, hned na přestupním letišti v Londýně. Kvůli zpožděnému letu z Prahy jsme nestihli ten navazující do Buenos Aires. A když jsme si přišli zařídit nové letenky, bylo nám sděleno, že nás do letadla nepustí, jelikož jsme neměli víza. Zpáteční letenku jsme měli za sedm měsíců s odletem z Buenos Aires, kam jsme měli i přiletět. A pro aerolinky to vypadalo tak, že Argentinu neopustíme sedm měsíců, ale bezvízový styk máme zaručený jen na dobu 90 dní. Ulevilo se nám, když jsme se po dlouhých minutách zjišťování a ověřování dozvěděli, že nám místo víz postačí jízdenka do Montevidea, kam jsme měli vyrazit hned po příletu.

HURÁÁ ZA LÁDÍKEM

Po přistání v Buenos Aires se nám zdálo úplně neuvěřitelné, že jsme opravdu v Latinské Americe. Ještě předchozí den nás nechtěli ani pustit na palubu letadla. Z toho vytržení jsme polevili v ostražitosti a bohužel se nechali hloupě okrást taxikářem. A taky jsme pospíchali na loď, která nás měla odvézt do Montevidea. Důvodem našeho rychlého úprku do Uruguaye bylo auto, které jsme si do tamního přístavu nechali poslat z Hamburku. Je to náš dlouholetý parťák – „Golf Láďa“. A o takovou výpravu jsme ho nemohli jen tak připravit. Celní procesy jsou v Uruguayi o dost jednodušší nežli v Argentině. Poslat si cokoliv do Argentiny, připravte se na pěkně dlouhé celní průtahy.

Kromě vyzvednutí Ládi nás pro tentokrát v Uruguayi nic nedrží. A tak, když se nám shodou okolností a zmeškaným letem tentokrát jiného nešťastníka, povedlo sehnat lístky na fotbalový zápas legendárních Boca Juniors, vrátili jsme se do Buenos Aires. Jenom kvůli fotbalu. Ale taková příležitost se nenaskytne každý den, tak vlastně proč ne.

LOUČÍME SE S URUGUAYÍ

Po fotbale jsme konečně z města vyrazili do přírody. I když byla na pobřeží Atlantiku plavková sezóna právě v plném proudu, my jsme moc času válet se na písku neměli a spěchali jsme na poloostrov Valdés, kde žijí lamy, tučňáci magellanští, lachtani hřivnatí a rypouší sloní. V turistických informacích, kam jsme dorazili 15 minut před zavíračkou, jsme dostali mapu a instrukce, kde, a hlavně kdy být následující dny, abychom zastihli na plážích co nejvíce zvířat.

Punta Tombo_1Co nám ale neřekli je, jaká silnice nás čeká. Doteď byl všude asfalt, ale s opuštěním jediného města na poloostrově směrem k Atlantiku, už je to jenom štěrk. Navíc místy pěkně hluboký. Ládík není offroad, takže rychlá jízda nepřichází do úvahy. A tak desítky kilometrů jedeme maximální rychlostí 40 kilometrů za hodinu a časovou rezervu, s kterou jsme vyrazili, trávíme celou na cestě a s každým cinknutím kamene o podvozek zatínáme zuby.

Celkem jsme ostrovem najezdili 200 kilometrů a naštěstí si to odnesl jenom zaprášený větrák. Podívaná na divokou přírodu jen malý kousek od nás byla k nezaplacení! U pláže zaplněné lachtany jsme zůstali koukat na jejich dovádění pěkně dlouho, až na vyhlídkách nezůstali téměř žádní jiní turisté.

PATAGONIE A TUČŇÁCI

Další velkou peckou, kde jsme se setkali se zvířaty byla o kus jižněji rezervace Punta Tombo. Od září do dubna tady hnízdí až milion tučňáků magellanských. Je to největší kolonie na světě, když samozřejmě nepočítáme Antarktidu. Byli jsme tu první návštěvníci v ten den a nemohli jsme udělat líp. Tučňáci se probouzeli, zvědavě si nás prohlíželi a jelikož v rezervaci nebyli další lidi, tučňáci obsadili všechny chodníčky určené pro návštěvníky. Většina jich směřovala na pláž, kde se pak jako zkušení surfaři vrhali do vln. Parádní podívaná

LEDOVEC PERITO MORENO – DALŠÍ PATAGONSKÁ PECKA

Jiné přírodní krásy nás zavedli do města El Calafate. Město samotné nestojí za zmínku, ale je výchozím bodem k návštěvě modrých patagonských ledovců. Na nejznámější a nejsnadněji dostupný jsme se byli podívat i my. Snadná dostupnost má jedno negativum – davy turistů. Přivstali jsme si, abychom byli u vstupní brány hned v 8 ráno, kdy se otvírá. A měli jsme štěstí. Skoro dvě hodiny jsme měli výhledy na ledovec téměř sami pro sebe. To ticho!

Fitz Roy_3

Přívlastek turistické centrum, který si El Chaltén vysloužil od našeho knižního průvodce, nás trochu vyděsil. Obzvlášť po tom, jaký blázinec jsme viděli v El Calafate. O to víc jsme byli mile překvapeni pohodovým tempem města. Turisti jsem míří kvůli krásným stezkám, a i my jsme se vydali na dvoudenní trek kolem vrcholů Fitz Roy a Cerro Torre.

První den jsme finále okruhu museli odložit. Zvedl se totiž silný vítr a bylo nebezpečné šplhat se po strmém srázu. A tak jsme v kempu v napětí čekali zabalení do spacáků Loap BIVOUAC, který je sázkou na jistotu, jestli náš stan vydrží nápor větru. Foukat přestalo až před půlnocí a náš stan těžkou zkoušku ustál. Druhý den už jsme si mohli vyšlápnou k nejvyššímu bodu tohoto krásného treku. Těžké batohy jsme naštěstí mohli nechat v kempu a ulehčit si tak strmý výstup.

Perito Moreno_2

Perito Moreno_1

Po zdolání stezek druhého okruhu, které vedly převážně lesem, jsme si dopřáli k večeři patagonské speciality – jehněčí guláš a steak. Energii jsme potřebovali. Byla před námi dlouhá cesta k hranicím Chile. Jako pěší se do Chile můžete přepravit lodí, která ale nepojme auto. A tak jsme se vraceli celých 650 kilometrů na sever, kde nás čekala jedna z nejkrásnějších silnic na světě – Careterra Austral.

Autor: Zažij.to

Více o Lubce a Vojtovi se dočtete v medailonku: LOAP Ambasadři

Přihlaste se k našim akcím a novinkám a my vám pošleme 100 Kč při nákupu nad 500 Kč na váš první nákup.

719 PARTNERSKÝCH PRODEJEN

Nákup vám až domů přiveze kurýr DPD nebo si zboží vyzvednete na výdejním místě po celé ČR. Doručení do 1-2 pracovních dní. Zboží zakoupíte také v prodejnách našich obchodních partnerů.

Vybrat nejbližší

DPD logo    Uloženka logo   |    Payu logo    Mastercard logo    Visa logo    |    APEK logo Heureka logo